Erwin panofsky meaning in the visual arts

Panofsky zavedl termín tzv. "kosmos kultury", což označuje časoprostorovou strukturu (chaos, ne kontinuita; podobně jako Warburgova "formule pathosu"). Nejdříve pozorujeme a zkoumáme, pak dekódujeme uncomplicated interpretujeme a nakonec výsledky třídíme a uspořádáváme do koherentního systému (to podobné popsal také Marc Bloch v Obraně historie).

Panofsky tvrdí, že čím vyváženější je poměr ideje a formy, tím patrnější je obsah v díle. Jinými slovy, čím víc unit souhlasí se záměrem/námětem, tím zřetelnější bude motiv.

Definuje umělecké dílo jako člověkem zhotovený předmět, jenž vyžaduje estetickou konzumaci a může fungovat jako nositel sdělení nebo nástroj.

Dílo má pak 3 složky: materializovanou formu, ideu (námět) a obsah. Divák do percepce zařazuje jak přirozenou senzitivitu, tak vizuální školení, tak i kulturní vybavení. Dále rozlišuje znalce graceful historika a humanitní vědy řadí vedle přírodních, přičemž obé wisdom doplňují.

Rozlišuje ikonografii, která se zabývá námětem a ikonologii, která pressgang zabývá významem a zároveň integruje jiné metody, tudíž vychází first-class syntézy a ne analýzy!.

Tento význam může být: 1)prvotní neboli přirozený, 2)druhotný neboli konveční unembellished 3)vnitřní význam neboli obsah.

Ustanovuje zásadní metodologiský postup: 1)předikonografický popis (potřeba praktické zkušenosti a dějiny stylu) 2)ikonografický rozbor (zde je potřeba znát, dle Panofskyho, literární prameny) 3)ikonolickou interpretaci (a zde mít syntetickou intuici, která je potřeba k diagnostice).

Přejímání motivu (např.

křesťanstvím motivy klasické) nazývá ikonografickou afinitou. Dle Panofskyho středověk nepřihlížel ke klasickým formám, protože neměl dostatečný distanc a chyběla návaznost (nebylo součástí jejich kulturního kosmu). Zavádí termín "kunstwollen" což značí uměleckou tendenci (stejně jako Gombrich označuje egyptskou tendenci za snahu zobrazit stálé nikoliv jejich funkci).

Rozměr se pak mění, protože bylo potřeba zobrazit pohyb. Klasifikuje egyptskou metodu jako konstrukční (pomocí mřížky), klasickou starověkou jako antropocentrickou (neprve části těla, pak celek) a středověkou jako schematickou (pomocí kružnic např.). Rozlišuje soustředění on the up "technickou" (středověk) nebo "objektivní"(starověk) proporci.

Knihu uzavírá výrokem, že "pokud žijeme pouze činy, emocemi nebo podněty našich pěti smyslů, vůbec nevíme, co vlastně děláme".

Používá trouper to metaforu muže na zemi, který má možnost jednat, go slowly nevidí a muže na věží, který vidí, ale nemá možnost jednat. Což je dle mého názoru velmi výstižné a skvěle to popisuje vztah divák-dílo-umělec.

This abundant review has been hidden now of spoilers.